Chcete naučit své děti plavat, ale nevíte, jak na to? Podívejte se na tyto tipy

Děti vodu milují, ale jen v případě, že se jí nebojí. Na co si dát tedy pozor, abychom v nich nevyvolali strach?

Ať už jste u rybníka nebo u moře, v žádném případě nenechávejte děti bez dozoru. I jedno malé potopení na mělčině, i když bez katastrofy, může být velmi nepříjemným zážitkem, který v dětech vyvolá blok a dítě pak s vodou nebude chtít mít nic společného.

Začínáte s plaváním?

Není dobré dítě do ničeho nutit, nespěchejte a vyčkejte na ten správný čas. Učení berte jako hru a zábavu. Nejde přeci o to, jak rychle se dítě naučí plavat, ale o to, aby ho plavání bavilo, neboť je to pohyb velmi prospěšný. Vezměte si k ruce nafukovací hračky do vody, které zároveň fungují jako bezpečnostní pomůcky. Kromě toho dítě rozptýlí a bude mít větší pocit bezpečí.

S učením začněte co nejdříve, neboť obecně platí, že čím je dítě mladší, tím mu to jde lépe a má menší zábrany. Dítěti také může prospět společnost kamarádů, kteří už plavat umí. Uvidí tak, že to vlastně není nic složitého. Pokud má staršího sourozence, může vám být při učení také nápomocen.

Pro začátek výuky volte mělčinu, kde si bude dítě jisto, že vždy dosáhne na dno.

Především děti starší, které se učí plavat později, často mívají strach z potápění. Obavy lze snadno odstranit tím, že je naučíte zadržovat dech dříve, než půjdou do vody. Jednoduchou pomůckou může být shýbání se pro oblíbenou hračku na mělčině. Ideální je, pokud se budete s dítětem potápět společně a vše mu názorně ukážete. Zábavu obstarají také potápěcí brýle, které navodí příjemnou atmosféru.

Další fází je klidné ležení na zádech, na hladině. Vysvětlíte dítěti, že musí tlačit břicho a boky co nejvíce nahoru a vy ho budete podpírat a pomalu vozit po hladině. Zase je dobré začínat na mělčině, kde bude dítě vědět, že vždy dosáhne na dno. Jakmile si zvykne, můžete pomalu zkoušet nechat dítě ležet samotné a ukažte mu, jak má pohybovat rukama a nohama.

17 listopadu, 201923 prosince, 2019

Virtuální realita jako nová výuková metoda

Didaktická technika tvoří neoddělitelnou součást vzdělávacího procesu. Pomalu, ale jistě si zde nachází své místo i virtuální realita. Je to velmi atraktivní technologie, která vnáší do didaktické techniky úplně jiný rozměr. Tento skvělý výukový postup dokáže žáky zaujmout a vtáhnout je do řešení problémů. Umožňuje snadným a zajímavým způsobem předávat znalosti a dovednosti. Výuka pomocí virtuální reality nabízí osvojování vzdělávacích prvků pomocí vlastních prožitků, což je metoda nejúčinnější. Díky tomu děti velmi snadno pochopí dané téma. Velký zájem o výuku v tomto stylu způsobuje také interaktivita, která vnáší do vzdělávacího procesu zajímavé a netradiční prvky. Virtuální realita podporuje technické dovednosti žáků, které jsou pro jejich budoucí život nezbytné.

Možnosti využití virtuální reality ve výuce

Díky virtuální realitě mohou děti cestovat po celém světě, mohou se vypravit do vesmíru nebo na dno oceánů, mohou se stát členy badatelského týmu, který objevuje starobylé civilizace. Virtuální realita jim umožňuje poznat, jak fungují věci kolem nás, seznámí se s tím, jak funguje naše tělo.

Výuka pomocí virtuální reality podporuje kreativitu a tvořivost a to především díky aplikacím mezi něž patří 3D malování. Některé aplikace nabízejí i 3D tisk.

Virtuální realita nabízí žákům zajímavé a poutavé aktivity, které prostupují napříč výukovými předměty. Umožňuje prozkoumávat místa či řešit problémy, které pro ně nemusí být v běžném životě vždy dostupné. Díky aktivním prožitkům lépe porozumí jednotlivým problémům a stanou se motivací pro další vzdělávání.

Společnosti, jež se virtuální realitou zabývají, nabízejí zpracování a návrhy edukativních programů přímo na míru. Hlavní platformu většinou tvoří HTC VIVE, která podporuje pohyb v prostoru. Pro zobrazování reality lze používat mobilní telefony či tablety. Kvalitní zážitek z 360º videí zajistí různé druhy VR boxů.

10 listopadu, 201923 prosince, 2019

Učte děti žít ekologicky

Vzhledem k tomu, že děti se učí nápodobou, je důležitá ekologická výchova v rodině. Každá rodina vyznává určitý životní styl. V tomto duchu také vede a vychovává své děti. Snaha o ekologický způsob života se nemusí promítat jen do třídění odpadu. Ideálním a jednoduchým způsobem je také eliminace produkce odpadu. Té lze dosáhnout celou řadou různých způsobů.

Děti jsou zvídavé a rády objevují nové věci. Pomáhají jim v tom nejen rodiče, ale také zajímavé knihy. Můžete jim pořídit literaturu s ekologickou tematikou. Nejen, že tak podpoříte procesy čtení, ale i ekologické myšlení a to tou nejjednodušší, zábavnou formou.

Rozvíjejícím se moderním trendem současné doby jsou bezobalové prodejny. Vezměte do některé z nich vaše děti a vysvětlete jim princip jejich fungování. Zapojte je do nakupování. Doma můžete podpořit jejich kreativitu tím, že společně ušijete sáčky, do kterých pak budete chodit jednotlivé produkty nakupovat. Ukážete tak svým dětem, jak šetřit planetu a vyhýbat se zbytečnému používání plastů.

Vše začíná ve školce

Abychom se naučili chránit přírodu a chovat se k ní šetrným způsobem, musíme ji nejprve poznat a nějakou dobu v ní žít. Jednou z možností je pobyt v přírodě s rodinou a další pak jsou lesní školky, které jsou alternativou ke školkám klasickým. Děti v nich většinu času tráví venku, poznávají okolní krajinu a využívají zde praktické dovednosti. Odpočinek pak probíhá v zázemí, jež má různé podoby. Mohou to být jurty, chatky nebo maringotky. Vše je uzpůsobeno dětským potřebám. Vzdělávání probíhá v souladu s předem danými dokumenty, avšak alternativním způsobem.

Ve škole se ekologií zabývá především enviromentální výchova. Některé školy pro ni mají vyčleněné hodiny, jiné připravují projektové dny a další mají témata pro enviromentální výuku začleněná do výuky jiných předmětů.

3 listopadu, 201923 prosince, 2019

Školní hodnocení znalostí a dovedností žáků – slovně nebo známkou?

Školní hodnocení tvoří velmi významnou součást vyučovacího a vzdělávacího procesu, kterým každé dítě prochází během povinné školní docházky. Největší význam má jeho funkce informační, motivační a diagnostická.

Jaký typ hodnocení je však lepší? Je to hodnocení slovní nebo známkou? Obě formy se dají používat jak vhodným, tak i nevhodným způsobem. Velký význam má také počet žáků ve třídě a schopnosti učitele jednotlivé žáky nejen diagnostikovat, ale přistupovat k nim individuálně a citlivě.

Hodnocení známkou

Školní známka je jakýmsi vyjádřením žákova výkonu v porovnání s ostatními ve třídě a to v určitém časovém období. Jedinec je tak porovnáván s ostatními a ne vždy známka dostatečně vypovídá o jeho znalostech a dovednostech. Patří však mezi velmi jednoduché komunikační prostředky. Pro rodiče je to signál, zda školní příprava a učení probíhá dle jejich očekávání či nikoli. Velká většina rodičů stále zastává názor, že známka je srozumitelný a snadno pochopitelný hodnotící nástroj.

Negativem je fakt, že špatná známka podporuje u dětí negativní emoce.

Hodnocení slovní

Z pohledu učitele často bývá slovní hodnocení časově náročnější, ale zároveň umožňuje postihnout celou osobnost žáka. Bývá výstižnější, přesnější a přináší větší množství informací. Neinformuje pouze o prospěchu, ale také o znalostech a dovednostech, o přístupu ke školní práci a k samotnému vyučovacímu procesu. Nenásilnou formou odhaluje i nedostatky, motivuje dítě ke zlepšení. Mnohem lépe vystihuje silné stránky žáka. Přestože vychází z pozitivního, je potřeba v něm uvádět, citlivou formou, i nedostatky. Ideální formou je doporučení, co je potřeba zlepšit a jakým způsobem na sobě pracovat.

Mezi velká pozitiva patří fakt, že mezi dětmi neprobouzí rivalitu.