Také máte doma hyperaktivní dítě?
Také máte doma hyperaktivní dítě?
Také máte doma malého neposedu a přemýšlíte nad tím, zda z toho vyroste, či nikoli? Odlišit, zda je dítě živější nebo se jedná o klinickým syndrom, může jen odborné vyšetření. Diagnostika se provádí převážně mezi 4. a 6. rokem dítěte, dříve je rozpoznání poruchy velmi obtížné. Pokud vašemu dítěti bude diagnostikována porucha chování nebo její projevy, ještě to neznamená, že má nižší IQ, dokonce může v některé oblasti lidské činnosti vynikat.
Jak se hyperaktivita projevuje?
Dítě je celkově neklidné, nevydrží chvíli v klidu na jednom místě, neustále se pohybuje, je hlučné, jedná impulzivně. Často nejprve jedná a teprve pak přemýšlí nad důsledky svých činů. Většinou si neuvědomuje nebezpečí, které může z jeho jednání vyplynout. Projevuje se u něj roztržitost, své věci často někde zapomíná, ztrácí. Nevydrží se delší dobu soustředit na jednu činnost. Problémy se většinou stupňují s nástupem do školy. Dítě je sice bystré, ale mnohdy se objevují výchovné obtíže, dítě je obtížně zvladatelné v oblasti výchovy.
Jaký je vhodný přístup?
Práce s dítětem je velmi náročná a to jak doma, tak i ve škole. Vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Při jakýchkoli činnostech je potřeba dělat přestávky, činnosti po chvilkách měnit, střídat pohybové aktivity s aktivitami klidovými. Je potřeba posilovat jeho sebevědomí, chválit jej za každý, byť i jen malý, úspěch. Na prvním místě jsou trpělivost, důslednost a jednotné vedení. Dítě také potřebuje pevný řád, který je mu sdělen jasným a zřetelným způsobem. Všechna pravidla je potřeba jasně vymezit a důsledně kontrolovat jejich dodržování. Za prohřešek by měl následovat přiměřený trest, jež je potřeba dodržet.
Velmi důležitá je spolupráce rodiny a školy. Velkou pomoc poskytuje pedagogicko-psychologická poradna či další odborníci. I blízké okolí by mělo být s tímto problémem seznámeno.